Portrét a autoportrét

V centru autorova zájmu nebyl portrét a autoportrét, tedy konkrétní podoba lidské tváře, tedy tím, co by dominovalo jeho tvorbě. Přesto, se však objevuje, řadu portrétů, i autoportrétů, které vytvořil, v průběhu celého dlouhého uměleckého života. Portrétoval především ty, ke kterým měl osobní vztah, a to byli zvlášť členové rodiny a blízcí přátelé. Svou roli v autorově tvorbě zaujímaly i tzv. fiktivní portréty, kde prostřednictvím lidských tváří symbolizoval určité nálady, také bezpochyby jistý ideál krásy. Ať to byly milenecké dvojice, či líbezné dívčí tváře. Výjimku svým způsobem tvoří oficiální portrét prvního rektora obnovené Univerzity Palackého, filosofa J. L. Fischera. Autoportrét, tak časté téma, u většiny výtvarníků, znamenal i pro Aljo Berana, jistou sondu, do sebe samého. Jisté zamyšlení, nejen nad vlastní podobou, ale i celkovou proměnou osobnosti. Velmi názorně o tom svědčí dva autoportréty, které vytvořil v rozpětí více než 50 let. Ten z roku 1937 byl bohužel odcizen.